staryweb_sestka.vlcata.eu

obrázek

Dnes je:
Nejsmutnější část historie ŠESTKY

13.července 2004 nás potkala nejtragičtější událost v historii oddílu - při pokusu o záchranu lidských životů tragicky zahynul Spídy, skvělý rádce družiny Šneků. Členem ŠESTKY byl od svých dvanácti let.

 
Slova nad Spídyho rakví

My skauti si mezi sebou tykáme a oslovujeme „bratře“ nebo „sestro“. Pro leckoho je oslovení „bratře“ nezbytnou formalitou patřící ke koloritu skautského života.

Jsem přesvědčen, že u Jana, kterému se v oddíle málokdy řeklo jinak než Spídy, každý z nás poznal pravou podstatu tohoto oslovení. Pokrevní sourozence si vybrat nemůžeme, své kamarády si ale vybíráme sami.

Pokud v takovém kamarádském společenství existuje i jakési souznění duší, vznikají mezi námi - bez ohledu na věk - vazby vpravdě sourozenecké. A pokud ještě k tomu souznění duší připočtu skutečnost, že jsme leckteří se Spídym byli za těch skoro 8 let stejně či několikanásobně více než se svými skutečnými sourozenci a k tomu to nekonečné množství intenzivních zážitků, dostává ono oslovení „bratře“ význam, který je slovy obtížně sdělitelný. Ale více než slovy se v takovémto bratrství hovoří srdcem a činy. Každý kdo jej dobře znal ví, že přesně takto Spídy hovořil.

Spídy pro mě vždycky zůstane skutečným mladším bráchou – a vím, že pro ostatní z nás taky.

Jsme nesmírně hrdí na to, že jsme se, po více než třetinu jeho života, s ním mohli hřát u jednoho ohně, ležet s ním pod jednou celtou. Že jsme mohli propotit trika při výstupech na vrcholky hor, viset s ním na jednom laně a jíst z jednoho ešusu. Že jsme se mohli dělit o poslední hlt vody, plout na jedné lodi - prožívat naše malá vítězství, ale i společně přiložit ruku k dílu všude tam, kde to bylo potřeba a naše síly na to stačily. Spídy byl vždycky mezi prvníma.

Vyrostl v mladého muže, který se stal pro členy své družiny vzorem. Kluci napodobovali jeho hlášky i činy. Dokázal nás všechny nadchnout, dokázal nás pořádně rozesmát.

Vím jistě, že kdyby Spídy skautoval v oddíle legendárního Jaroslava Foglara, stal by se určitě předobrazem některého kladného hrdiny z foglarových knih.

Kousek z něj zůstane v každém z nás.

(Dazul)

 
Kikinina vzpomínka

Vzpomínám na tento krásný, barevný a jasný podzim, kdy jsme poprvé jeli na Dynčák. Tenkrát jsme ještě pořádně neznali jeden druhého a každý si žil tak trošku ve vlastním světě. Bylo mi 14 a taky jsem měla takový svět do kterého jsem utíkala.

Oddíl se pomalu rozrůstal a my jsme hledali cestu ke svým srdcím. Tam na Dynčáku to hledání začalo, a jak roky plynuly, bylo stále intenzivnější. Tehdy mu bylo12 a i on měl svůj malý svět. Hledal ho v korunách stromů, ve skalách, v zurčení potoka, šumění trávy. Byl malý, nejistý a nenápadný, ale už tehdy jsem mu začala rozumět . Odkrýval mi své srdce, vyprávěl mi o tom jak má rád lesy, skály a západy slunce o tom že moc rád vaří, o tom, jak si hraje se psem. Později jsme si na nekonečných nočních hlídkách povídali o víře, přátelství a touze být lepší.

Miloval lidi, tak jako miloval stromy, ptáky, vodu, slunce a ticho. A my jsme milovali jeho.

Teď tady sedím na táborovém mostku, přes který jsem přešla snad tisíckrát a který on pro nás postavil. Pořád ho vidím, jak leze po chatrné střeše kuchyně a napíná na ni celtu, pořad ho vidím, jak mu se spacáku čouhají kudrny.

Když jsem s ním byla na posledy, hráli jsme velké lidské „Člověče nezlob se“ - přehodil si mě přes rameno a smál se, že mě vyhodil těsně před domečkem. Kdybych věděla že je to jeho poslední dotek, kdybych věděla, že ho vidím na posledy, kdybych …

Kdybych mu aspoň jednou za tu dobu řekla, že ho mám ráda a že mi na něm záleží. Teď můžu jenom doufat, že to poznal sám, že se s námi cítil dobře a v bezpečí, stejně jako my s ním. Nelituju ani jediné chviličky, kterou jsem s ním mohla prožít - a nemůžu mu to už říct.

Spidy chybíš mi. Tak moc mi chybíš. Vím, že bys nechtěl, aby jsme plakali, ale nejde to.

(Kikina)

 
Kecčina vzpomínka

Slova nejsou skutky. Byl v našem životě sršícím vodopádem rozveselujícím okolní les. V našich srdcích je stále. Vlajka na půl žerdi se mihotá ve větru, jako by mluvila k nám jeho ústy. Cítím na nohou jeho přítomnost všude kolem sebe, i když není mezi námi. V mém srdci a v mých očích tu pořád je. S ním byl život jasnější, plný jiskry a chuti do života. Nikdy se ničeho nebál, šel všude po hlavě a za svou dobrotu zaplatil životem. Děkuju Jéňo, že jsem tě znala těch pár společných let .

(Kecka )

 
Fialčina vzpomínka

Spidy byl a v našich srdcích stále je hodný, laskavý a obětavý člověk a skaut. Hodně skautů by si z něj mohlo vzít příklad,jak svůj život nasazoval za ostatní, jak v Čechách pomáhal po záplavách a hodně jiných činů, které vykonával ho šlechtí. Rozhodně mi bude chybět jeho budíček, jak zpíval píseň Šaman a celá Libavá stávala do krásného rána. I když s ním zpívali i chlapci z jeho družiny nikdy to nebude znít od Chytrého, Fanty a toho nejmenšího Šnečka Cipíska, jako od něj. Na celém světě snad nebyl člověk, kterého by Spidy nerozesmál. Spidyho měl každý v oddíle rád jako svého vlastního bratra a když si každý nechá ve svém srdíčku vzpomínky na něj tak s námi bude pořád.

(Fialka)

 
Dozvuky...

 

Copyright © sestka.eu Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek